Ilustrační foto - pomocná ruka

Domov bez Bariér

Prostřednictvím pobytové služby poskytujeme pomoc a podporu osobám, které jsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a sociální situaci závislí na pomoci jiné osoby a nemohou žít ve svém přirozeném prostředí. Kapacita zařízení celkem je 79 uživatelů. Z toho 63 uživatelů v hlavní budově na adrese Strozziho 1333, 8 (4+4) uživatelů ve dvou skupinových domácnostech na adrese Karla Kofránka 2265 a 8 (4+4) uživatelů ve dvou domácnostech s vysokou mírou podpory na adrese Karla Kofránka 2264.

Název a sídlo: Domov bez bariér (Strozziho 1333, 508 01 Hořice, IČ: 13583212)

Zřizovatel: Královéhradecký kraj (Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové)

Právní forma: příspěvková organizace Královéhradeckého kraje. Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění poskytuje sociální službu jako „Domov pro osoby se zdravotním postižením“ (číslo registrace služby 4721932).

Z historie našeho domova

Budova Ústavu sociální péče pro tělesně postižené v Hořicích v Podkrkonoší byla postavena z nadace Petra hraběte Strozziho jako invalidní azyl pro vysloužilé důstojníky a vojáky. Rod Strozzi má svůj původ v Itálii, ve městě Florencii, kde se připomíná již ve 13.století. Příslušníci této rodiny bývali významnými obchodníky, finančníky, diplomaty a vojáky. Třicetiletá válka byla pro rod Strozzi příležitostí k obohacení se válečnými službami. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna 25. února 1634 daroval císař Ferdinand II. za zásluhy „svému komořímu a polnímu podmaršálkovi a milému poddanému“ Jakubu hraběti Strozzimu, panství Hořice, které zahrnovalo město a další okolní vesnice.

Rozsáhlé Hořické panství později přešlo na prvorozeného syna Petra hraběte Strozziho, diplomata ve službách cisařských, později i majitele pěšího pluku. V roce 1657 je v boji s Turky těžce raněn. Po svém uzdravení sepisuje dne 3. srpna 1658 závěť, která je základním dokumentem „Vojenské invalidní nadace Petra hraběte Strozziho“. V této závěti pod dojmem smutného osudu rakouských vojenských invalidů vyjadřuje vůli, aby „po dlouholetých, věrně vykonaných službách válečných žebrati nuceni nebyli, aneb ve zkázu dokonce neupadli.“

Dne 6. června 1664 Petr hrabě Strozzi umírá na bojišti a jeho manželka převádí dle závěti manžela jeho majetek výše uvedené invalidní nadaci. V letech 1731 — 1735 byla z nadačních prostředků postavena Invalidovna v Karlíně. Teprve o 200 let později dochází k naplnění poslední vůle Petra hraběte Strozziho postavit azyl na jeho pozemcích v Hořicích. 22. června 1930 tehdejší ministr národní obrany K. Viškovský pokládá základní kámen, 29. listopadu 1932 je podepsán zadávací spis o stavbě. Vlastní stavba dle návrhu Ing. arch. V. Velvarského probíhala v letech 1933 — 1934.

Ve dnech 22.7. — 19.8.1934 město Hořice pořádá Podkrkonošskou výstavu českého odboje, práce a svérázu kraje. Nově postavená budova Invalidovny je propůjčena jako hlavní výstavní budova. Následující rok byla budova definitivně dokončena a dne 22. června 1935 byla hořická Invalidovna slavnostně otevřena. Po 2. světové válce přichází nová vlna invalidů z východní Svobodovy armády. K trvalému zaopatření jsou zde potom váleční invalidé z 1. i 2. světové války. K 1. lednu 1965 předává Invalidovnu v Hořicích Ministerstvo národní obrany Státnímu úřadu sociálního zabezpečení a vzniká Ústav sociální péče pro tělesně postižené v Hořicích v Podkrkonoší, který svému účelu slouží dodnes.