Vysněný Vatikán

Slečna Alena měla jedno velké přání navštívit Řím. S podporou lidí se podařilo vybrat přes sbírkový portál Znesnáze21 na cestu za jejím snem. Tímto momentem začala velká výzva a cesta. Tady začíná náš příběh. Slečna Alena pro tuto výpravu hledala i dobrovolnice, ale její touho bylo, kdyby s ní jel někdo věřící. Její přání se ji splnilo na cestu s ní vyrazily dobrovolnice a pečující z Domova bez bariér Hořice Irena a Bára.

Až do příletu na Římské letiště vše probíhalo vše v naprostém pořádku a podle plánu. Ale jen co jsme přiletěly, začala pro nás veliká a neočekávaná výzva v podobě bariérového přístupu. Takže co nedokážeš sám, prostě nemáš. Před letištěm na nás čekal autobus, ale bohužel pro slečnu Alenu na vozíku žádný přístup, a tak začala první velká výzva – dostat Alenu do autobusu na invalidním vozíku a hezky pěkně ručně, no, co si budeme povídat, byla to fuška, ale s pomocí siláků (ostatních cestujících) se to zvládlo. Tak jsme si mohly celé upocené usednout a vyrazit směr hotel PINEWOOD, kde na nás čekalo další překvapení – v podobě pouze dvoulůžkového pokoje (třetí z výpravy měla spát daleko od slečny Aleny), úzkých dveří a nefunkční nájezdové rampy. I s tím jsme se nějak popraly :D A tak náš den celkem náročně skončil a my s hrůzou usínaly co nás ráno ještě čeká. I přes veškeré nástrahy typu úzkých dírnatých chodníků, rozbitých výtahů a šílených schodů, kde jsme s pár statečnými muži museli slečnu Alenu snášet nahoru a dolů si to náramně užila. Viděla spoustu historických chrámů a míst. Zúčastnily jsme se mší, které nám naplánovala cestovní kancelář AVETOUR.CZ. Program byl velice pestrý a naše průvodkyně naprosto boží a celá skupina nás ochotně přijala a byla nám nápomocná v našich krizových situacích.

Co jsme všechno zažily během naší pouti?

1. Den jsme zahájily v Lateránské bazilice, kde proběhla mše. Následně jsme se přemístily k Bazilice svatého Petra. Za hradbami nás čekala další mše, která též probíhala v českém jazyce. Po cestě zpět jsme se zastavily na drobné občerstvení. Poté byla večeře na hotelu, kterou jsme zakončily dobrou sklenkou bílého vína.
2. Den jsme zamířily k Bronzové bráně až před Apoštolský palác na Nádvoří svatého Damasa, kde se měla konat audience (se svatým otcem). Potom jsme zamířily Svatou branou k Bazilice svatého Petra, kam jsme se slečnou Alenou dostaly, tak blízko hlavního oltáře, což byl nezapomenutelný zážitek. Po konci mše jsme se opět vydaly na hotel, kde nás čekala tříchodová večeře a na závěr opět sklenka dobrého bílého vína, kde jsme s ostatními poutníky ze skupiny sdíleli své zážitky z dnešního dne.
3. Den byl asi nejkrásnější, jelikož nám už od rána svítilo slunce a bylo teplíčko, a tak jsme se vydaly na naši poslední cestu a to na mši svatou k Bazilice Santa Marie Maggiore. Po zakončení mší a průvodů jsme se poprvé vydaly na hotel samy. Stavily jsme se v jedné místní vinárně, kde jsme si na kuráž daly poctivý, úsměvem namáchaný Aperol, který jsme proložily úžasnými olivami a oříšky. Po cestě zpět jsme nakoupily dobroty a suvenýry. V pořádku jsme došly na hotel, kde nás čekala poslední večeře a také velké balení.
4. Den náš velký návrat domů začal ráno jednou velkou katastrofou, kdy nám byl zařízen převoz na letiště. Přijel tranzit a nájezdová rampa nikde! Musely jsme slečnu Alenu doslova narvat i s invalidním vozíkem do kufru a modlit se, aby se nám někde nevyklopila. Když jsme byly s hrůzou v očích dopraveni na letiště. Už jsme se modlily i my holky, ať jsme v pořádku v Čechách! V letadle ještě proběhla poslední modlitba a krásné rozloučení se všemi.

Ke shrnutí všeho, to byl krásný zážitek, nové zkušenosti a zjištění, jak člověk dokáže posunout své fyzické i psychické schopnosti dál.